Because of You..

Kvůli Tobě chodím každý den jako bez duše.
Kvůli Tobě každý den zažívám to samé klišé.
Kvůli Tobě nemůžu myslet na věci,
které bych měla.
Kvůli Tvé lásce nestíhám dělat,
to co bych chtěla.
Nestíhám, nevnímám, jen se potácím, přežívám.
Vzal jsi mi kus mého já a druhá půlka bojí se ho vzdát.
Já kvůli Tobě nechci chodit v noci spát,
chci o Tobě znovu a znovu psát.
Mám chuť optat se Tě, zda chceš vrátit mi mé já
a po mém boku ho opět prožívat.
Ovšem to už celé,
už nikdy rozdělené.
Jak moc bych Ti tohle všechno chtěla říct,
avšak moc mého strachu, nejistoty a nedůvěry
domlouvá mé lásce.
Namlouvá jí „nemůžeš být přece tak hloupá,
znovu se vrátit.
Vydrž chvíli, ono to přejde.
A začneme žít sami, bez té otravné věci,
které se naivně říká ´krásný cit´.“