Sonet za ztracené lásky

Pro lásku zemřít bych dokázal snad

přec bez lásky samoten umírám již nyní

pietní náhrobek do příchodu zimy

z touhy své navrším na každý pád.

Do stránek herbáře ukládám list

výsměšné requiem v usedavém rytmu

když večer podzimní uvrhne mne vskrytu

do ticha vzpomínek, v nichž teskné je číst.

Milenek v životě já oplakal již desítky

krásou tak zmámený vzdával jsem se všeho.

Co v srdci uzrálo zplanělo vždy bez výtky.

Snad chtěl jsem příliš znát a pochopit z čeho

mé sítě souznění rozpadnou se do nitky?

Říkáte z úmyslu? Z jakého že, z mého?!