Cesta je cíl

Cestičko klikatá, sněhem se vlníš,
dva lidi k sobě spojit, to ty moc dobře umíš.
V mracích zas lítají naše naděje,
která z nich pro mě se upřímně usměje.
Na kraji u řeky, pluji sám se sebou,
kam mě vyschly potůčku, tvé proudy zavedou.
Zatáhla se obloha, zvedl i vítr,
nechám se unášet, aby mě nikdo nechytl.
Nejsem rybkou Vánoční, jen tak k snědku.
Jsem pro celý čas životní zápletku.
Všichni Ti kapři co loví rybky ostatní,
nakonec jsou sami polapení ve sve sobeckosti.
Já chci být jen vzduchem, co ráda dýcháš svěžím nádechem, dostat se na všechny místa skrytá,
Vidět třeba i to jak se svlíkáš.
Prstem Ti po těle maluji mapu,
dnes už vše vzácná má, dost toho chápu.
Mapa má vše, plno cest, i řek.
Co však vim je, že jen otevře je správný člověk.
Já jsem jen listem papírem k popsání.
Líbám tě na krku dotýkám srdcem, pro Tvé pocity a mé poznání.
Tebe.