Smažený květák

Mám hlad, tak spolu si dáme.
A já se dívám,
že vlastně spolu sníme.

Potřeba citu je vyšší
a oči se pojí
v krásné říši.

Pomněnka si dá smažený květák
a záhněda zas karbanátek.

Nemáme rým
a nešlapeme si na kabátek.
Jen smích.
Vteřina spolu
přes mísu přebroděných let.

Jen Ty a já.
Silná emoce
vrací zpátky květ.

Jsem najedená
a poledne za chvilku pryč.
Našel jsi právě
k srdci klíč.

Jako mžitky nanosekundy
znějí pomlky mezi slovy.
Napiji se
v slasti porozumění.
Roky vzdáleni,
přesto duší svoji.
V ráji, kde mluví stromy.