Honem mi sviť

Půlnoc hvězd
ve tvých hlubodálen
dumám nad tím
a přinejmenším bdím

podej mi dlaňku
přivři koutek úst
a vdechni sklepení poezie
v písni

okolo jezera tu voní tráva
a jak skotačí si zvesela
když po větru lítá nahý kos
zvedá se tam obzor bos
co vnáší záchvěv jakýsi.



Už si tě motám na sebe
tónuji plašivě
však to nepočká
neboj sa
vrhám ti jiskry poblíž tebe
a ty zbystřeně zavírám
prosím
jen abych se nezmýlil
když ti chci klín zhedváblý
obložit třezalky
a ustlat si v nich po tečkách
sladká má to Jezinko

v rozpeřeném schýlení

slídit z polibků jestli
jestli to nevyhasne
a tak váhám
se z toho někdy vzbudit.



Přimhouříš nanečisto vokna očének
na ty mé
a pomějem to za své mandaly krásen

tak prosím

honem mi sviť

sem láskovilně nezdravý
nebo ty

večerní dámo blýskanic

tak mne do svých palem pozvi
a spal

že bych tě miloval
a ty jsi to nepostřehla


to si nemyslím.