Dnes večer nevyšel Měsíc...
Vyšel úplně jinde, nevím sám kde.
Jen čekám, až vyjde i tady, u mě, až mi dá vědět, že stále září a že z novu přejde do úplňku...
Nechám ho, aby svítil. Svítí a svítit bude
Věřím, že svit pro mne zbude...
...že z mých nocí udělá den,
že z mých přání udělá zážitky
a že spolu prožijeme
nekonečnou polární noc...
Sedím na místě, kde i Měsíc býval,
zpívám si písně, co Měsíc mi zpíval
a prosím, prosím o milost...
Dnes večer snad vyjde Měsíc...
Jsem hvězdou, již jeho svit navždy skryje,
tento svit nikdy nic nepřebije...
Jsem tady, Měsíci, sviť na mou tvář,
tak, jak jsi z oblohy před pár dny svítil
Tvůj svit je hezčí než polární zář,
je studnou beze dna, kam jsem se zřítil.
Měsíc a mluva s ním. Text velmi pocitový a upřímný okamžikem prožitku.
Milý Rosere, ráda jsem Tě četla a přeji vše dobré. Báseň romanticky máš laděnou a působí velmi příjemným dojmem.
29.07.2023 20:49:58 | mkinka