Nekrátká neradost...
Nekrátká neradost...
Anotace: Nekrátkou neradost nepsal jsem nesmuten...
jen... nedaří se prostě skvostně.
Už dvě léta budou tomu, co naposled jsem slova dával,
za sebe a do řádků, vždy když přišel náhlý nával -
Neradosti, nesmutku, ty zvláštní stavy v žaludku, v hlavě, v mozku, v duši mojí, když myšlenky běsně rojí... rojí se a básně tvoří, vždy když moje láska hoří.
Vyhoří, dohoří, z popela prach...
nezbyde nic... jen tma a strach.
Však najednou jak bájný pták,
Láska jak Fénix křídly zamává... z vlastního popela povstává...
žár a opět hoří...
Nekrátký a neradostný pohled... nechci... už ne...
ale opět shoří...
dohoří, vyhasne.
Z popela prach, jen tma a strach.
Pořád to samé dokola, neradost, neklid, tralala tralala.
Nezbývá než sílu sebrat, na další pouť se zkrátka dát, snad příště až opět vzplane, vydrží už navždy hřát.
Komentáře (5)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
... radostně neradostná...
... nadějně beznadějná ...
... bílou natřená na černo...
... jsou rána a všechna stejná ...
... když Fénix nevstane z popela ....
... ale jednou ... neshoří ...
Zajímavá, smutná ... jednou ... taková láska, jakou hledáš ...zůstane a už neodejde ...
ST
18.04.2011 21:43:00 | Bambulka
Zajímavé, už bych řekl, že to chápu, a přitom zkušeností to nebude.
Ale nyní se mi to hrozně líbí. (jen to tralala tam působilo hodně jak výstřel do ticha, ale asi účelově, prostě ani nevím, jestli mi tam sedí nebo nesedí.)
23.04.2008 18:49:00 | Mvek
Zajímavá slova a jejich kombinace, to se mi líbí. Bohužel obsahově to nějak neumím vstřebat, takže se nebudu vyjadřovat.
19.07.2007 14:55:00 | Mvek