Lžiměsíc

Tisíce krystalků roste mi z nehtů, z kůže
to není pravda, víš, i lež se mýlit může

v zrcadlech zhlížím se, jak z mramoru Atlant, sloup
kdo z nebe hlavolamu máš dar přijít na kloub?

Plamínky z podpaží lezou mi v párech líně
nechci lhát božsky, to nedělá se lidské hlíně

s rubíny v očích toulám se nocí opilý
vůně mých stop všem nabízí klid, nerozčilí

chyť se mě, dívko, čekám na dotek potají
polibkem zažeň stáda mých citů do stájí

ustelem si na obloze noční, chceš-li víc
neřekni pravdy, teprve zítra, rub i líc

kouzlo pomine, promiň, jsem pouze živý sen
drž se mě pevně, ať Tě nevrátím do čtyř stěn

z nebe tam dolů, nechtěj s rozbře(s)kem začít den
nechci bez Tebe zůstat s tmou, vášní nesveden

tisíc krystalků roste mi ze rtů, nech je být
to není lež, půjdu.. Na Lžiměsíc s vlky výt!