Tenkrát to bylo dokonalý,
protože jsme se vůbec nebáli.
Máme dvě strany.
jedna je celá obrněná.
Cynická a nevěří.
Mrcha, co umí ublížit.
Ta druhá je blízká, nejbližší.
Chce sdílet všední věci a pocity.
Vezme tě pod křídla.
A už budeš navždycky její.
... položí ti svojí hlavu na rameno, že měla těžkej den a pomiluje se s tebou v peřinách zatímco venku bude padat déšť..
A ty..
... ty to chceš.
prostě to chceš....
Pocit, že jsem něco zapomněl (tím myslím ne něco, ale NĚCO), mám často.
A u těch stran si nejsem jistý, jestli mám jenom dvě.
Ale budu se snažit nezapomínat číst Tvoje skvělý díla...
12.09.2023 16:50:14 | Koala