Klíče máš pořád,

Můj milý si myslel
že je jediný
co pozná celý širý svět
nebyl však přesný
jako hodiny
chodil sem a tam
a občas i zpět.
Včera jsem mu řekla
kufry máš u dveří
zdá se že tomu nevěří?
Nakonec odchází
já sama jsem zůstala.
Tak trochu smutná.
Ale nebrečela.
Vydržím.
Nevím.

Totiž...
Mám tu jeho kravatu
klobouk i košili
plnící pero
i milostné dopisy,
tu tvoji vodu po holení
tu jsem už vylila
a zbytek tvého koňaku
máš pravdu...
ten jsem zvečera vypila.
Druhý den mi kurýr
donesl snad od tebe kytici
a ptá se
tady mi to podepíšete?
Kytici do vázy dám
pak stojím u okna a...asi
na tebe čekám.

Klíče máš pořád,
můžeš dál
ale já vím,ty jsi se už bál.

~~~~~~~~~~