Kytice z polí
Nesu ti kytici, lásko má.
Na stvoly, co jsi pěstovala
ze spaní jsi se usmívala.
Dvě chrpy mezi klasy
jsou oči a tvé řasy,
Žlutá stébla pšenice
jak vlasy svůdnice.
Nesu ti kytici, lásko má.
Jak hříšné máky
tvé rty, jsou v ní taky.
Po polibcích tvých
rozkvetou na rtech mých.
Přidané klasy ječmene
s žitem tě znají po jméně.
Kytice z klasů vázaná
za léto bývá provdána,
uprostřed stolu sednice,
v zajetí studené sklenice,
v tichém vody sevření
místa k lásce moc není.
Jak stíny v podvečeru
neslyšně za ruce tě beru.
Na kávu zve zvuk konvice,
ve vzduchu vře babí léto.
Proč tak snadno dluží se
když těžce splácí se to?
Přitul se ke mně, lásko má,
vzduch chladne, noc blíží se.
Půlitry zvedají se už obtížně.
Hospody cinkají, též mají žně.
14.8.2023
Tak takové jsem naposled v čítankách ještě školou povinná. Blues, užasla jsem. Nestárnoucí klasika, co pokaždé pohladí*
14.08.2023 16:46:54 | Vivien
Děkuji Vivien, když bývala taková vedra, jako teď, tchán vždy říkával: "Hospody mají žně." Vzpomenu si na to často a dávám mu za pravdu, že žně nejsou, v tento čas, jen na polích. Bývají i v nás a tak někdy sklízíme, to krásné, co se urodilo. Hezký a ještě hezčí den.
15.08.2023 09:33:20 | blues
Krásná Bluesi, včera kluci prvně vyjeli, myslím si, že tento týden přijde manžel s tím, že mají dosečeno a tudíž si bude dělat nárok na žňové koláče. Pokud bude žňová kytka z obilných klasů, budou i koláče. Čeho se určitě ale nedočkám, jsou verše podobné těm tvým. Holt, někdo má doma kombajn a někdo zase ví, jak vjet přímo do srdce a cestou nic neponičit...:-)
14.08.2023 09:38:47 | Dreamy