Spíš?
Spíš?
Do hořka vypitá
Pod sukní každé jitro
A do srdce nezaletí!
Však v útrobách hemží se živly,
takřka hrubě na omak…
Řekla bych Ti o svém smutku…
Ale hrnce jsou plné
- Místo akorát na boky
Dokud jsou čerstvé
Pamatuješ? –
Jenže zapomínání ostří noc
Myšlenky lehčí o gram těla
Neroste, neroste
Osika pod kořeny
Neteče, nezakotví
A přitom – neprchá…
Divoká noc, řekl jsi
- Po lásce divoká?
Snad…
Svlékni tu noc a zeptej se
Kolik by chtěla
- Víš sám…
Celý okamžik Tvé lampy
Ale bez stínítka
Osamocené nebe
Ještě nezastřižené do křídel
Ale rukáv v rukávu
Hledíš mi hluboko do hrdla
Jak by tam byla…
Ale noc neumírá z lásky k paměti
A paměť nebělá strachem ze svítání
Opakuje se co dvacet minut
Výstražné volání:
Zbloudilý les hledá člověka!
A čísi dlaň rdousí hada…
Spíš?
Řekla bych Ti o svém smutku…
Komentáře (15)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
Asi nejsilnější je závěr.Spíš - řekla bych Ti o svém smutku. Opravdu celý text mluví tím, že člověk v nitru hledá milovanou osobu, které by se svěřil. Někdy má člověk akorát sám sebe. Tak píše básně, aby nitro nebylo tak bolestné.
Je to silné a emocionálně poskládané do detailu i výkřik slz.
Propracované až do žil. Klaním se Tvému umu.
18.08.2023 09:19:49 | mkinka
Říct a svěřit se o svém smutku
není snadné.
A někdy si jej člověk v sobě ponechá
aby druhému neořidával.
V tom bývá háček.
Podělit se..alespoň o část
určitě pomůže. ;)
16.08.2023 18:46:58 | jenommarie
Děkuji mockrát za čtení i komentář... Je to tak... Báseň je též sdílení... i fikce... *
16.08.2023 19:33:40 | Ophelia81
Myšlenky vnuknou mnohé a od toho jsou básně. Krásný den Ophelie* :)
17.08.2023 09:57:29 | jenommarie