Hleď

Hle
pohleď
té tváři oblaku
vykrojené v půlce plic
a srdce zněžlého
nezdá se mi to
je načechrán červeně
v libozvučné růžové
tak jak k němu vzplát
a němě vlaze odevzdat.


Šnorchluji v duhovinách
světa
a na ruce plané
mám rosu sametu
posečkej
aspoň zabřednu vrbou
jež naslouchá mému vjemu
splynouti modravou vln
a pohupovat sypce listovým žití
co okázale bdím
přejícími kapkami
v souzvucích plesa korun.


Hle
tají taje tapisérie
květin zatřpytění
když čas záduší
Nás ovane
ani nevytuším kde
číst
mezi řádky tvých očí
orosené k zatopení lásky
neuzříme ty záblesky
šibalské
končívavě do úst
ti to tam sfouknu
mých napájení
vrků
milostných.



Hleď
mi to oplatit
nebo oželím
objetí
žel Bohu
Afrodity
nádherné
před vším
v co zvěstuješ
z hvězd
trojhranných.