Sám svou lásku k srdci přiviň a nevydávej všanc své perly sviním. Je to tvůj vzácný skvost který se vyjímá v tvé hrudi, však směšným je pro smích, hloupým pro hloupost a bezcitným pro bezcitnost. Jsi to však ty a nikdo jiný, kdo rve své srdce z hrudi a nabízí je výměnou. Kdo to nezná, ten asi nemiloval, řekla bych.
30.08.2023 19:11:36 | kozorožka
Láska loutkaří, kde není zvolená... Láska láskou není, nepřijme-li změnu... Ale neumí žít sama...
Mnoho básnických podnětů v Tvých slovech... *
30.08.2023 17:09:44 | Ophelia81
...láska je neřád a drhne...jak milostnej vztah bez řádný lubrikace....;-)dneska jsi napsal fakt drsnej žalozpěv...
30.08.2023 15:38:50 | Marten
Velmi smutné, Dejve, ale dokážu to pochopit - byť, jak trefně poznamenala Narra, to bolí... Ale můj pohled na Lásku je stále optimistický, možná i naivní, ale za mě přímo nádherný :)
Doufám, že se budeš míti co nejdříve lépe a lépe :)
Měj se fajně, kamaráde.
30.08.2023 14:12:19 | Ondra
strach před samotou je strach před sebou samým...kdo se nebojí sám sebe, samotu vítá...myslím samotu, ne osamění
30.08.2023 13:03:59 | stormeater
Super, Dejve! Ať už to tak myslíš nebo ne, já jo:)
30.08.2023 12:37:03 | Žluťák
takové řádky reálně čtenáře bolí... a i slza dere se z očí... když básník Tvého umu, rozehraje tíživé noty životaplutí v slova... tratoliště.. uf.. opatruj se Dejvi
30.08.2023 11:42:04 | narra peregrini
Obdivuji tyto řádky. Umíš srdceryvně zakřičet vnitřní bolest a Tvá poezie je hodna úcty.
K obsahu bych použila slova, která jsem kdysi slyšela od někoho, kdy jsem se ptala Boha, proč mě opustil a on mi odpověděl. Já jsem Tě neopustil, jen jsem Tě nesl v náruči a nechával jsem jen jednu stopu.
Bůh je tedy trvalý a jeho láska je pevná a drží nás modlitbou v lásce i pokoře.
Kéž i on všemožnou silou Ti pomáhá k vnitřnímu míru.
V přátelském virtuálním objetí Jíťa
30.08.2023 11:23:29 | mkinka