Jak rafičky, co odměřují čas,
narůstají emoce skryté v nás
a touze ukazují směr
do tepla jihu, ne na sever.
Jak dlaně, co opisují křivky těla,
jsou slova zamilovaných smělá,
co vše se může ve dvou stát,
něha násobená nastokrát.
Jak pohled, co slibuje hřích,
mě spaluješ, a mizí smích.
Začínám tě, lásko, vážně brát.
Miluji na své kůži tvůj prstoklad.