Probuzení

Do očí chryzantémy se snáší medový pyl.
Do vaty z mechu si lehnul a snil.
V zrcadlech probíhal věděl že žil.
Polibkem na rty je probudil.

Je svůdná šelma vyzývavá.
Tak přirozená když je nahá.
Zastře mou mysl a pak si tančí.
Je to rituál,co nikdy neskončí.

Nálada něžností,vzteku a proklínání.
Ve vlně oveček nádherná k zulíbání.
Do peřin jí pohodím jak pírko ptačí.
Krásná i když svou tvář slzou smáčí.

Chladná jako ocel meče
Na výpravu za ní táhnu.
I když na dosah voda teče
Stále jdu a žízní prahnu......po ní…

Stačí jen lehké pohlazení
Roztříští se na střípky.
Jak kruté je pak probuzení
Motýl co uletěl ze sbírky......mojí...

Na takový chvíle se nezapomíná.
V ostružinách to co hledám se skrývá.
Pro jejich těla já vzdávám se bez boje.
Jistota nejistá,že budu mít oboje.

Obě dvě v saténu uschovám.
V truhlici z nefritu uzamčení.
Už tuším,že zas to mám.
Nejdelší z komnat poblouznění......blouznění…

Jsou v duši mé tyhle dva protiklady.
Vybouchnou v jiskrách ke konci snění.
Pochopím vše i když jsem otočen zády.
Ukončí sen neodvratné probuzení......není…

autor:Petr Z