SNOVÁ

 

Když zem přikrývá soumrak,

když svět propadá se do tmy,

když na nebi místo slunce září hvězdy,

tehdy za tebou smím.

Jako tvá představa,

jako tvůj sen, co vkrádá se ti pod víčka.

Jen díky němu jsem.

Spíš a já usedám na roh tvé postele,

abys v ní nebyl sám,

protože tuším, že samota ti nesvědčí,

a že ji nemáš rád.

Dívám se na tebe

a žasnu,

 jak ti to zase dneska sluší.

Nakláním se k tobě

 a šeptám slůvka plná lásky

a konečky svých prstů jemně bloudím ve vlasech.

Jsi kluk, kterýho bych chtěla milovat,

nade všecko,

jsi ten, po kom toužím.

I ty jsi snem…

Cappuccinový holky

co o tobě už ví,

co nemusí spát, aby tě viděla,

co vlastně vůbec nesmí spát,

jinak se rozplyne dřív,

 než stačí ti věnovat

svůj tisíc a jeden polibek.

Tisíc a jeden tichej vzdech,

tisíc a jeden dotek,

jež v tom svým snu ucítíš

jako závan větru.

Ne nebraň se,

prosím

a odhal sám sebe,

abych pak já

mohla svůj horkej dech

věnovat taky tvýmu rozkroku.

Abys i v něm moh cítit

tisíc a jedno políbení,

který si třeba zapamatuješ,

tak jako si kdysi

i mocný Šách z dalekých krajů

pamatoval

tisíc a jedno vyprávění

od  Seherezády.

A právě vzpomínce na polibky

z hříšných nejhříšnější

 bude patřit tvoje první myšlenka

až se ráno probudíš.

A snad i díky tomu

vzpomeneš si na holku

co vedle tebe zatím ještě není

není, do háje!

Ale co by tak strašně

strašně moc chtěla

EXISTOVAT

 i v  tvým JSOUCNU!

Však naše cesty se zatím nesešly.