M.V.

Jak blízko jsi,
však k tobě dálku mám,
neumím to říci tak snadno,
nemohu to říci sám.

Ve snech v noci
nedáš mi spát,
máš mě v moci,
už nechci vstát.

Nechci vstát a nemít tě v hlavě,
ležíš mi v ní stále, stále,
při usínání, ranní kávě,
nemohu už takhle dále.

Ale jak říci ti to,
že tě mam rád,
jen pár prostých slov,
že chci se za tebe prát.

Nepochopíš, že je to pravda,
neuvěříš slovům mým,
a tak jsem aspoň takhle šťastný,
že tvou krásu vidět smím.

Usměješ se a mě je hezky,
rozsvítí se mi celý svět,
tisícemi malých světel,
krásná jsi jak jarní květ.

Tato slova nejsou prázdná,
však neřenu je z plných plic,
ty jsi totiž tolik krásná,
že už nemám slov víc.