Nekonečná plavba

Anotace: ... když se marně rozhlížíte po hladině dnů a přemýšlíte, čím to asi je.

                                           Nekonečná plavba

Na stožáru mých vzpomínek při plavbě životem

se třepe vlasů pramínek, snad Eliášův plamínek

na přídi mojí lodi, co se do výsluhy hodí,

se blýskne barvou pomněnek a zbaví mě všech domněnek,

jež v hlavě se mi rodí.

Pak pochopím, že mořská panna, co v širém moři čeká sama,

svůj pláč z osamění, když ten druhý tu není,

skryje za svá víčka a zbarví se jí líčka,

až pozná, že se blíží koráb nesoucí tíži

mé poraněné duše, jež věřit chce, že už je

vysněná chvíle blíž, než očím by se zdálo

a srdce, které kluše

svým klidným tempem dosud, pak zjistí, co je osud

a rozletí se tryskem a vytouženým ziskem,

za náručím té panny, za jejím pevným stiskem