Co mi vyprávěla žena, která odešla...

Co zůstalo, teď jaksi v čase nevyndáno včas
A přece předčasně! Jak každý slib a láska
Hrnek. Dvě ouška
Konvice píská jako nepřítomnost
Pronikavě, ale se strachem
Co když ten zvuk lhostejni k bolesti zas pominem?
Na zemi paměť vína, stopa malé smrti
Otisk dlaně na okně
Jenž mizí, když narovná se dech
Ta chvíle leží, lopatku až v plíci
Křídla na zádech, však bez peří
Chléb. Máslo. Všednost dne
Zajídá se krev
Ale ztráty zavírají žaluzie
A každý táhne kufr se smíšeným zbožím
myšlenek a vlastních stínů
Sklenka. Tvá ruka
Znám ji nazpaměť...