Mé srdce žal svírá, ta bolest je nesnesitelná,
v duši se jako temná vlna rozlévá
Touha po štěstí jako stín ve tmě mizí,
v této bolesti se ztrácím
Jak může láska tak zraňovat a pálit,
když předtím sladká a krásná jako květina byla
Teď se ve smutek a hořkost změnila,
ptám se, proč tak krutá a neúprosná musí být
V mysli se vzpomínky na dny plné radosti honí,
na polibky, které byly sladké jako med nezapomenu
Ale teď jsou jen stíny minulosti,
v této bolesti se jako nekonečná neděle se trápím
Čistou a pravou lásku znovu najdu,
bez bolesti a zoufalství budu znovu šťastná
I přes tu bolest stále naděje zůstává,
jednoho dne se mé srdce zraněné zahojí