pomněnková

Doteky paprsků Tvých,
cítím dál na své kůži,

lehounké závany něhy,
jak hladíš mě po tváři,

moc rád bych ted koně
cválajícího zastavil,

v myšlence na Tebe
dech se mi úží,

když vidím jak na líci
úsměv Tvůj zazáří,

mě dodává do dalších dní
nových sil.

Smět se tak dotknout
konečky touhy,

kdo mohl tušit ,
že bude to naposled,

potom bych jistě
Tě nepustil od sebe,

něžný bych vtiskl
v Tvá ústa polibek dlouhý,

až by se s námi
zatočil svět

a do rukou vložil Ti
srdce jen pro Tebe.