Lásce

V Praze poprchává,
má lásko.
V ulicích vidím tváře
a připadám si cizí.
Nejsi tu Ty.

Metro je anonymní
a chrlí průvody.
Já bez Tebe
jako v poušti bez vody.

Přeji si, abych Tě zas potkala
a od uší do zátylku hladila
v hmatatelné poezii
ba v obejmutí smyslů.

Miluji Tě, chlapče zázraků
a hledám Tvoji ruku
v pozitivním náznaku.

Utichá dopoledne.

Obloha zvláštní
a srdce se trápí,
že jsi daleko
a milování se nevrátí.

Jsem vlhká při pomyšlení,
ale propadám se jen ve fantazii.

Obejmi mě, prosím.
V rýmu i poezii.

Buď zakrytou stranou měsíce,
co se vrátí k svitu
a rozdá ovoce.

Jsi sluníčko,
co šimrá v listí.
Jsi pohled,
co vášní šustí.

Svlékni mě
do výhřevnosti.
Jen pusa Tvá bude slastí.

Já vím,
Ty přečteš si mě
a chytneš před propastí.

Dva lidé, co k sobě patří.

Prosím.
Seber ten lísteček,
co k Tobě letí.
Je to báseň
i slza dojetí.

Třeba někdy


já


a


Ty.



A nezapomeň.


Miluji Tě od paty.