Vše co bylo, už není

Tak dávno, zdá se mi,
Tak dávno, už nejsme my,
Tak dávno, vše krásné,
Tak dávno, vše jasné.
Čas léčí? Říká se, že ano,
Do kdy čekat mám?
Ty už nejsi sám…
Po dvou letech opět zpět,
Je to náhoda, nebo osudu jdu vpřed?
Ty šťastný , já nešťastná,
Skrze svůj žal nevnímám tvoje štěstí,
Tvého světa zas chtěla bych být součástí…
Je to k smíchu, nebo k pláči?
Srdce nelže , jen čas tlačí,
Tlačí mě v před a hned, jenž nejsem sama a mám svůj malý svět,
Svět ve kterém je štěstí hmatatelné,
Avšak není to to, není to stejné.
Nejspíš bláhová jsem byla,
Avšak nebyla to jenom moje vina.
Tyhle řádky plné citu,
Chci poslat Ti,
Že teď je jinak čas nevrátí,
Vím, že rád mě nemáš, tak jak já tě,
Nikdy nebudu ti cizí,
Nikdy už nezklamu tě.
Dnes jak studna bez vody a sama,
Píšu ti jak to je, že mám tě pořád ráda,
Že záleží mi na tobě víc než kdy dřív,
Jak uchopíš to, nedokážu říct,
Možná vysměješ se a budeš rád,
Možná pochopíš a budeš znát.
Polovina srdce se ztratila pryč,
Ta půlka odevzdává svůj klíč, klíč ke svému já,
i když bolí to, nejspíš nikdy už nebudeme ty a já…