Nehyneš mou paží

Jsoucno upolklo med
srdeřivna
mozek cév spí
prsty hutně malují
na kříží mandaly
je to kosmos
My talířujem vzdušná záření
a zkrášlujem dračí šveholení
z ohně výdechů
v povzdychy
rozsypané rumělky
snad jsme láskou dráždění
do uragánů kormidelnic neřestí
z blížících moří koryt
pobásněných bohatství
živostí.


Hyneme pod sebou
a vlníme kašmírem kobaltu
ty vyčtené souběžky citů
šťastní plynem
milování v nemilování
průsmyků půlnocí rób
co bleskotaly sonety Shakespeara
z rozjitřených nedohleden
v zamlžení rtových kérek.


Poblikáváš mnou ostře
hynu z toho astrami víc
a pročpak i ty
v nádherné věci
kyneš k svíčce svědité.


Oči tají
bez cíle
k vrcholu písčitých harf
plání
hyne to
jak slůně bez slunce
nepočichá odkvětení
znovu novém zrození



nehyneš mou paží
hynu já tou tvou.