stmívá se čím dál dříve
a Ty jsi stále stejně svým
i když za kabát Ti již mráz dýše
též pošimral růž ve tvářích
když už i přeživší letní lásky
zapadly listím
stáhly se zimovat
a na znavených
sluncem vyzobaných polích
ještě svazenka prokvétá v milosti
věrně i tentokrát
proplétam Tvé teskem prokřehlé rty
v smích
prokvést... v milosti... do naděje... Jeho rtů... děkuju za krásný prožitek...
24.10.2023 21:28:56 | ukrytá v máku
já děkuji za pečlivé čtení.. To, že jsi pobyla a prožila mě nesmírně těší, milá ukrytá :)
24.10.2023 21:48:26 | narra peregrini
Milé verše, cítím v nich příjemné teplo :-))
24.10.2023 20:08:25 | Helen Mum
uf, mám radost :) chtěla jsem.. většinou spadnu do chmurna.. tedy co se básní týče.. nějak mi mé veselejší evokují klišé, kýče.. Ale dnes mi přišlo vřela málo, tak jsem to riskla :)
24.10.2023 21:41:08 | narra peregrini
Moc pěkná, narro!:)
24.10.2023 14:57:54 | Žluťák
Krásné, láskyplné a hřejivé - v těchto dnech obzvláště potřeba, milá Narro :)*
Měj se překrásně :)* A Láska - mmmmm :))
24.10.2023 13:40:10 | Ondra