Slečna Puntíkatka & Pan Krucipis

píšící poetka
je dušičkový čas
porovná si tyl
pod nímž skrývá svou tvář
a krovky
a pozoruje raději
zbarvené žilky listí

ale tím si moji lásku žádná žena nezajistí

zkrouceně přiznávám ale dokud šustí
jsem ochoten přijmout její tělo

však již také brzy bude
nosit jasné svíčky na hřbitovy

a ani svým rodičům nestihne říct
jak měla je mít ráda

dál bude životem klopýtat a padat …

krucifix
…


ale tady beruško

nikdo tě nikdo děvenko nezvedne


mlčím si krutě drzý pro sebe a stojím jak poledne

!

tady se jen podzim se zimou hádá
když upíjím krev
černých jeřabin

?

myslíš si že klovu do nich
až pějí mou píseň havraní


černý smoking
v němž bych se nerad vykoupal
si však nezadá se tvojí kabelkou
v níž city po výbuchu
běží na ostří našich doteků

tmavá červeň ladí i ke tvým botkám
ale když přijdeš k řece

chceš abych já na hladině
světlezeleným lístkem

na který pihatá tmavovláska stoupne
a proplave slzami do života

tak mám tě

teď
bacha

krucinál