Chci Ti říct...

Sic nejsem básník velký,
hloupé rýmy vymýšlím,
že hulil jsem, může se Ti zdát,
však ty mě sladce dáš spát,
ale z mých snů neodejdeš více.
Na jarem rozkvetlé louce,
v temných lesích, exotických džunglích
nebo dálavách vesmíru a světech jiných,
všude kousíček z Tebe mám.

Ty, jak něžná, nevinná víla,
v mlhavém závoji noci tajemné,
mezi skřítky koumáky
meditujícími o nekonečnu a čtvrtém rozměru,
s lehkostí tančíš.

Když zahlédnu Tě, byť okamžik jen,
tvé krásné světlé vlasy a obličej smyslný,
osvěžen jsem a lechtá mě to po celém těle.
Myšlení v hajzlu
a omšelost žití je rázem ta tam.
Vidím v Tobě něco,
co v žádné jiné před Tebou
a nejspíš ani po Tobě.

Je to láska? Chtíč promakaný do dokonalosti?
Pošetilost či bláznovství?
Ptám se, a jsem čím dál zmatenější,
ale mám z toho radost,
oh ma chére
mademoiselle tres belle.

Nechápeš-li tyto poémy podivné,
uvolni své myšlenky,
nech je samotné plynout
a užívej mládí, dokud je čas.