Myslím na Tebe
Myslím na Tebe
a každou bych si přála věnovat Tobě.
Usměješ se na mě?
Nespím a bloudím v iluzi.
Magie i stesk zápolí.
Jsem normální?
Obloha tiše zní.
Prázdné stěny
a slova bez věty.
Tlumené ticho
a mír z pouliční lampy.
Je druhá
a já zasněná.
Kde Ty?
Čekám až se probudíš
a třeba mě pohladíš.
Nebo jsou to jen sny?
Promiň, mou vášeň
a cit toužebný.
Miluji Tě v tomto zrození.
Třeba někdy najdu třpytu laskání.
Dej mi pusu.
Tvůj svěží dech
je jmění.
Jen píšu
a slzy si hrají na umění.
Uvidíme se?
Mé já se tak bojí.
Drahý.
Komentáře (18)
Komentujících (10)
Doporučit
Tisk
Pěkné řádky hmm*
01.11.2023 11:42:36 | Dejvis
Děkuji za podporu básně a mám radost. Snažím se psát pro podporu duše a pomáhá mi to.
01.11.2023 11:46:44 | mkinka
Tak to mě zde Matahaja odhadl dobře* Ta invence touhy po citu a lásky, je u Mkinky až neuvěřitelná. Uplést z ní lano a opásat jím horu, tak s ní pohne! Když si zde tak pročítám, tak by se mě líbil i titul "Schoulená." Promiňte pí. B. Básiková, že jsem si vypůjčil.
31.10.2023 11:31:10 | šerý
když Tys mkinečko drahá se svými planoucími emocemi tak magicky sugestivní!
*** ST*
31.10.2023 08:24:04 | Frr
posílám dnešní ranní úsměv:-)
31.10.2023 07:12:49 | o3_gambit
Děkuji a mám radost z Tvého milého nahlédnutí. Jsi čtenář, který je požehnáním.
31.10.2023 07:46:48 | mkinka
Nemůžu, než opěvovat tvoje nesobecké srdce, ale chce se mi taky říct : tak nečekej , vem ho za ruku a přiviň. A jestli neexistuje, vyjdi do polí a najdi ho. Neříkám, co bys měla, ale co ti přeju. Jen píšu a slzy si hrají na umění, aniž bych mluvil za druhé, fascinuje mě, jak jsme si všichni podobní. Šerý by řekl : Jaký to empatický výdech. Já říkám : křehkost a něha. Tak nezapomeň a vyjdi! Budeš odměněna.
31.10.2023 06:01:51 | Matahaja