Uroboros
Uroboros
Možná už vím, že mám se tě bát.
Ztratilo tě moje vnitřní dítě.
Nemůžu si dovolit být týden mrtvá.
Jsem dospělá.
Hořící kruhy pod tvýma očima.
Tvůj výraz mám vypálený do klína.
Lámal si mě, jako klacek.
Neposlušné dítě, co dostane pár facek.
Teď sypeš do rány sůl,
jen kvůli starým snům.
Pojďme se na chvíli nadechnout blízko od sebe,
než zase vrátíme se do přítomnosti.
Já navždycky budu jen pornohvězdou tvojí minulosti.
Možná to všechno věky přetrvá,
jen v interních představách stékájící po kapkách...
po tváří,
po břiše,
po vlasech,
po prsou.
Všechny ty dřívější obrovský city.
Vypalujou mi díru do přičetnosti.
Já vím,
takovou lásku už nebudem znát..
Co když?
Komentáře (5)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
Úchvatný pohled ženy... ehm, jejího srdce na ztracenou lásku. Něco mezi sklíčením v koutě a bití pěstmi venku do kolemjdoucích mužů. Tenhle náboj postrádám u mnoha umělců a hle, zde jsi... úžasná. Každé slovo je jako hřebík a každá věta je jako kladivo, které ho dokonale zarazí až po hlavičku. Jak kulomet, když plive svou dávku, přímo do mého srdce, prostě pecka. Úžasné... i když si trošku říkám, že mě vlastně Tvé neštěstí naplňuje, tak snad mi karma odpustí a v Tobě se brzy vše uklidní. I řeka se jednou zklidní, ať už v rybníce nebo jezeře. I když ruku na srdce, lidé jako já potřebuji ženy, jako jsi Ty, divoké?
24.11.2023 16:04:16 | DeepThink
Teď jsem objevila...na dřeň... skvělá... zbožňuju tuto hysterii (myšleno pozitivně...velmi) v poezii
Škoda, že jsem přehlídla
Promiň
05.11.2023 09:48:57 | Anfádis