Ode rtů

Nejkrásnější pocit je
a teď pod tebou roztaji
jak sníh při navíjeném slunci
jenž dotýká se toho zamlčení
tvého bílého odrazu
k uplétání obrazu
úžasů

a tak milována jsme
vším zpestřeným pohledem
co v sobě vyšíváme
tyto lidumilné spletence
a kapka přitom vytékla
z tebe zesíleně
naší úmluvy
neochladit se
nýbrž setřít z ní
horkokrevná vytoužení
jen tu být
a na nic nemyslet
v lásce bubliné
z nichž vyrašíme k předjaří
a z tou pokvetem
ke kostelní věži
a tam se vezmem
cinkoty štěstí
a budem andělským
křídloplachtem
jehož zplameníš
s mým stínem
a zatavíš jeho přístav
v osud

zdali to není
jen mé sbožné přání


mohla by ses vyjádřit


zasněženě

prostříbřením tvého
rozjaření


co myslíš
proniknem do duhy plaché
a nebudem se bát
prohnout její věhlas

ode rtů

zablácen
tím štkajícím oparem

se dojatě ztrácet
po nočních


hvězdo-----květech

a plakat srdcemi
déšť...