Budiž ticho

Byl sem s tebou
a miloval tě nadevše
drahé
již jsi zmizela
do neznámých pohnutek
a nevím proč
nad tím uvažuji
když v tom hniji
a rozvětvuji vzpomínky
na drobky slzí rozvalin
žalostně lítostné.


Co to vidím
sebe
jako dolomenou větev
břízy
kazu
to ale není strom
proto bych se dořezal
do unylé krve
a podpálil srdce
v to semleté
břímě
těch hromů
kvílení
padlých andělů.



Pročpak neslyšíš
ten vetchý tlukot
jež zmrzačen jest
a ubývá
jeho nelidská bledost
k ledu mrazivému
a důstojnosti zablešené
vší.


Já vysychám
jak listí
zapadlé
fekálií much
v suku samých hrudek
co trpí tím smradem
muk
jímž láskou kousá
a mrzákem hloubá
obrácený kříž
satanův.


Bludná kozo
zbloudilá
zameč si
v žhářství
lásky bradavičné
z úzkoprsích slov
a lží otravných
přezevšechno v tebe nedoufám
i utracuji tvou
vyžranou duši
bůhví proč
jsi mrdně
nemrtvá


budiž ticho

a ty mlč
když neumíš
tančit mezi řádky
mých objevů
citů

budiž pysky drž
a osamocená
buď

nestydatá vílo


Méééééééé !!!