Přemýšlela jsem...

Pustila jsem si naší písničku
a přemýšlela o nás dvou.
Jsme nebo nejsme pár snů?
Vítězové love islandu?

Někdy mi přijde, že nám
do cesty padají jen skály
a já se občas vzdávám
nebo to tak alespoň vypadá.

Poslouchala jsem písničky
u sklenky nealko vína,
přemýšlela nad tím špatným,
o tom čí byla to vina.

Byl to ten moment v románech,
kdy protagonista dumá nad budoucností,
sám v depresivních spárech
s cigaretou u pusy, až na to, že nekouřím.

Dala jsem si skleničku
a přemýšlela o naší kompabilitě.
O tom, že jsem stále tu
a to jen kvůli tobě.

Každým dnem se utvrzuji,
že tě miluji v dobrém i špatném světle
i s tvými nedokonalostmi
a kdo myslí si opak, se plete.

Přemýšlela jsem za svitu svíčky
nad tím, že vítěz bere vše
bez ohledu na výši ceny,
vezme si odměnu a odejde.

Pouze můžu doufat, že naše
láska není pro tebe pouhou hrou.
Pokud je, promysli si to, protože
zlomené srdce už opravit nelze.

Přemýšlela jsem u rozepsané zprávy
nad každou tvou vráskou a hlasem,
který chci slýchávat až do smrti,
nad tím, jak mě vrací zpět na zem.

Vzpomínala jsem na naše začátky.
Dva nesmělé života hráče,
na první zprávu i dnešní poslední,
na to kolik už bylo pláče.

Dýchám pro tebe a můžeš se o mě opřít,
i když se ti možná zdá, že nevydržím.
Zdání občas klame, proto nenech se mýlit,
zvládnu tu pro tebe být, jednou pro vždy.

Zhasla jsem svíčku a šla spát,
se srdcem plným lásky a nejistoty,
zda miluješ mě nebo máš rád,
protože do hlavy nevidím ti.

Umyla jsem sklenku a snít šla
o nás dvou, o naší budoucnosti,
která na nás doufám čeká,
s vědomím, že vždy to budeš ty, koho miluji.