Primadona Je Básníkoj Nevezme

když pro tebe snil živý
rozkolísané cesty
růžovoučké víly
znamenaly
celý
svět

a hezká milá dívka kvůli

bosému ypsilonu

oblékala se v zimě potají do silonu

protože tušila
kdo ji v růžové chtěl
ale to on nesměl
až jednou šel
aby ona splnila sny z baletní školy
k níž se milý doma nemá
ani nepřitulí
sladký ret

místo vět
kdy oblékala šaty jak běloučké slupky od cibulí
jejichž ostrá šťavnatost
dostane z muže med
pozvala si
pana y
zdali by na nože s ní
než chytí lampion
tak pozná kdo její šampion

na modrý led

jestli vzdorovat by mohl nahotě pro duhu

ale nahá
neslíbila být dostupná
jedině až
když měkce ochutná krasoslovění v kruhu

tak vzniklo hoj lásko ahoj
již nejsme bez názvů
právě teď jde nám to k duhu

neboj

drsného těla pro tvůj nepokoj

trénuji jemné múzy ve slovech
a vše dám jen a jen dívce v růžové

ano to jsem já
klekni už na kolena

ať už vidíš sněhové plameňáky
na vysoké noze v diamantu snů
mají svůj svět vždy
když je slunce a hřeje
ač se vzpouzí noc v košilce lnu
mužové prstenu jsou pro růžové doteky na slečnu

ani já pro to neusnu

ale neboj

zasklil se verš s nejednou holkou
začal dechberkou
a přes zimomřivku
se zahřál vločkou

jak moře ker myslím dál na bóje

hranici zákazů posouvám
ale jsem tam první a sám

primadona u růžového kroje
a ty modrá dáma
tak sama tak sama až slaná
žes nechtěla jsi moje

srdce moje
dáváš mi svoje