Volání

Volání

Na skalách i ve stráni
rozléhá se volání,
volání, co slyší jen
na zahradě modrý len.

To tvé srdce
lásku volá,
stejně jako
kabát mola.

I utichl zpěv ptáků,
jak vítr v polích máku,
by nerušil tvé volání,
co srdce na svět vyhání.

Snad ho někdo uslyší,
kdo též o lásce přemýšlí,
snad se jednou setkáte
a ruku si podáte.

A tak jako v pohádce
básním tady o lásce,
o tom zrádném citu,
co klíčí snad
v tvém nitru.

Jenže, co když pohádka,
kterou právě sníš,
pomalinku umírá,
nad hrobem má kříž?

Láska cit je krásný,
to sic pravda je,
jenže v dnešní době téměř
nikdo na ni nehraje.

Dej si pozor na prince,
co z pohádky vchází,
možná, že jen dýku svou
do srdce ti vrazí!