Kráčím sama temnotou

Kráčím sama temnotou

Kráčím tmou
a světlo hledám,
naději svou
dávno už nemám.

Nechals mě stát
na prahu temnoty,
za to,že tápu,
můžeš jenom ty.

Myslela jsem,
že rád mě máš,
když půjdu temnotou,
ruku mi dáš.

Tvá ruka s mou
však se nestřetla,
láska mi se světlem
komínem ulétla.

Teď kráčím sama
zrádnou tou tmou,
překážky nevidím,
však vím, že tu jsou.

Že nemáš mě rád,
říct jsi měl hned,
teď zbořil jsi mi
celičký svět.

Možná je lépe
v temnotě být,
zde dále mohu
o tobě snít!