Prodloužená
Prodloužená
Když jsi tady, vůbec nechybíš mi,
když tu nejsi, musím skládat rýmy
dlouho trvá, než jsem ráda, že nemůžu tě mít
Nechci s tebou, ale neumím už sama žít
Zas srdce krvácí mi slovy,
jež sotva někdy nahlas povím,
vodopád slz mi v duši burácí,
ač zvenku vůbec úsměv neztrácím
A v domě přibyl další otisk tebe.
Velká náruč, co bez objetí zebe.
Budeš v ní se mnou, i když vzdálený.
Proč neumím skončit tohle trápení ?
Komentáře (11)
Komentujících (9)
Doporučit
Tisk
...to je zvyk...;-)...nejhorší lidský zlozvyk...
11.12.2023 17:46:30 | Marten
To je velká pravda. Zvyky nás skutečně svazují, jako ta pověstná železná košile
12.12.2023 22:36:32 | Lexi
Rozpolcená, jak života dubový špalek. Jak čistý list, plný bolestných kaněk.*
Pěkné, Lexi*
11.12.2023 12:32:13 | šerý
Taky jsem se dost dlouho točila v tomhle bludným kruhu, Lexi... drž se a navzdory všemu se měj co nejlíp.
11.12.2023 10:26:25 | cappuccinogirl