Hloubka

17.12.2023

Dvě hvězdy stoupají, ale která spadne dolů? 

V záři tvých očích pohasíná plamen, když rty se setkávají 

Jako Měsíc se Zemí kolem sebe kroužíme soustavou.

Její atomy sestavují svět; svět, v němž city skryté

manifestují pravdu později či dříve.

Pozdě zatím není, hodiny půlnoc neodbíjejí 

- otázkou je, zda nám dochází čas? 

O Vánocích se říká pravda, ale ty ji z části znáš

Jinak mě však dnes v noci objímáš - skoro se mě nedotýkáš,

ke křehkosti úctu a obavy ze své pevnosti máš, 

ale nitro tvé k mému jádru se naklání neznatelně, zato silněji. 

Pod světélky a kapkami deště,

co brzy zmrazí se do krystalků,

tisknu se k tobě na brzkou shledanou.

Když jsem s tebou, mé tělo jinak promlouvá

a má duše další řádky básní skládá.

I ty se jinak chováš, jinak se díváš 

Vidím tvou zdrženlivou tvář, jak políbit mě chce,

jako bych byla to jediné, co tě tady drží.

Modř tvých očí v oceány se mění

a já do nich se bez vědomí nořím.

Vnímám tě a celým tělem se chvěji,

ačkoli oči mé jsou to jediné, čím se tě dotýkat smím 

A když se vzájemně setkají...

Něha.

Prohloubení.