V úplňcích plynutí

Slízla jsi mi
tu hořkost z koutek úst
a nemluvil jsem o tom
a proč taky
jsme těleso věčné rezonance
ukolébani večerem
a tou odlévanou hudbou
i strun vzývajícího ticha
mohu-li s tebou vzlétat
jen po tvém hladiném těle
k spánku se nedožijem
nikdy víc krásněji
než z jantarové lásky
ta nezestárne
ani kdyby chtěla
v sedření obav a chybných hádek
ke pichlavosti střepin vědomé.



Přidrž mé malátné srdce
jako já tvé
všemožně s předstihem
a dobudujem příběh
z listí knihy hrabanky
kde dočteme svou bytostnou věrnost
slibu a naslouchání vlnových délek
po nichž se přenášíme do skleníkových struktur
si to fakticky ozřejmit
máš-li se mnou trpělivost
budu mít štěstí
v zahradě tvé
jakou jsi mi porodila s péčí nesporně
a jakou si právem zasloužíš
ochutnat ušlechtile
ale jsem marný symptom skutečna
a já ti nepřísluším být hoden
ve stáří domova slunečnic


jdu se s dovolením mračit
u pařezu mdlého

ty slunečno slunná
co mě vždy prosvítíš
odrazit své stavy emocí
jakobych sténal vlysy oběžnic

a slzel jimi do okolí padlé třpyty.




Modlím se k tobě
melodií zpěvů skřivančí

a miluji tě
jež slova již neprobudím

odpusť mi

že trpká je svoboda

a já s poklonou vlčím

v úplňcích plynutí


té rozstřepené chvíle něhé.