Orchidej zázraků

Prožeň svou krásu
a nech ji tát
po vítru světla planet
jakoby poslední
rozmarnosti.

Slyšíme toulavou lásku
v pomezí z nás
jež se tím utopila
a vsákla z očí do podloží
větévek a stébel
její balady omamné.


Nevidím rozmach
ale tvou pěšinku
dušičko důvěrná
prověřuj praskot
z ulpící zpěvnosti
a roň mi srdce
srdce své
odnikud malebné slabosti
v tělaplochách sbíhání

pomalinku již je rozprostřeno
to jazýčkové počíhání

muckanendo lusk

šepot
vínko
chod

a myšlenky se točí
dokolečka dokola

TRALALÁ

usmívej
a
pojď

pápěří máš na nosánku
tak ho ti šeptle vdechávám
do komůrek plicních výhní
a zůstaneš-li
milovaná

orchidej zázraků

vyvodím důsledky provokací
rtů zártů krvinek
jimiž vykrvácíme
a zarostem trním růžovým
nad chápáním vrkoslavným

heboulince věrně


vycházíš-li hledat slova
nemá...