Nahou tvář odvracíš do okna,
ale marně,
Všechna okna právě zamrzla.
Jen svůj horký dech tam střetáš.
A já už hořím, tak nebudeme k sobě zlí.
Kreslíš na sklo letmé únikové cesty,
za nehty tě pálí ostrý mráz.
Celá se chvěješ.
Tvá nahá bílá záda svítí v šeru pokoje.
Za oknem padá sníh,
monotónně, bez konce.
Ticho se vnořilo do hlubin.
Cesty zmizely.
Kam bychom, jsme to utekly?
Marně kreslíš na sklo
letmé únikové cesty,
za nehty tě pálí ostrý mráz.
Celá se chvěješ.
Tvá bílá záda stále ještě svítí v šeru pokoje,
když náhle celá se ke mne obracíš.
Tvá nahá tvář a němá ústa
mi zblízka jedním dechem vše prozradí.
Chyť mě a drž mě.
Obejmi mě.
Hlaď mě.
Miluj mě, hryž mě.
Miluj mě!
Tohle jsou velice působivé řádky,a ten kontrast mrazivé kresby na okně a hřejivé lásky je úžasný. Horkokrevná báseňka.
07.01.2024 22:12:30 | cappuccinogirl