Procházka po snech

                                         

                                                 Procházka po snech

 

Na břehu kosatec

a stulík v tůni,

ve stráni koniklec,

tisíce vůní.

Opojných, lákavých

všem včelám z okolí,

sasanky v údolí,

jak padlý sníh.

 

Na mezi vřes, šumící les.

Slunce stojí v poledni,

chci být ten poslední,

kdo podlehne kráse,

když v poklidném čase,  

mihne se zase,

té slunečné víly stín.

 

Půvabný klín,

vlasy zlato lité,

tělo ladně hbité

a jenom já vím,

že z pomněnek v očích,  

je modravý třpyt.

Pak srdce poskočí

a zatouží mít,

svou náruč jen pro ni,

a když hlavu skloní,

letní den voní,

i když jen ve spánku  

po meduňce, mátě  

i líbezném heřmánku