Píseň deště a lásky

V tichu noci na okna déšť bubnuje,

tiše, jemně jako srdce, co v prsou tluče

Listí něžné melodie šeptá,

do pláště z kapiček je svět zahalen

Svou vírou láskou v srdci zářím,

jenž se mi nedostává

Mé srdce žalem puká,

ta bolest je nesnesitelná

Do očí se mi slzy derou,

do polštáře tiše brečím

Slzy se po tvářích řinou,

jako nekonečný vodopád tečou

Pro lásku mi pouhá slova zbyla,

do svých veršů lásku vkládám

Ve svých básních útěchu nacházím,

o pravé lásce pořád sním