Amorův žert

Sedím a zase škrábu
Škrábu bolest do papíru
Plavím se na korábu
Na korábu bez kvartýru
Láska mě švihla do tváře
A teď pláču jak holka do polštáře
Polštáře hluchém a bez citu
Nedávám mu to za vinu
Zmaten jsem a nevím co dál
Kohopak zajímá co bych si přál?
Nevím. Mám smát se či brečet?
Mám stát? Nebo na kolenou klečet?
Ptám se v duchu: „Proč zas já?
Vždyť to smysl postrádá!“
Opět zlomený jsem. K čertu!
Stal jsem se obětí žertu
Krutého žertu Amora
Jeho šíp mě probodává
Zas srdce moje krvácí
A mé tělo se jen potácí
Měl bych být šťasten a vděčný
Jenže trpím tím bolem co mám věčný
Spatřil jsem zas jednu dívku
S pletí bílou jak vanilku
Tělem však je drobounká
S elegancí pavouka
A temně hnědé vlasy
Obraz přirozené krásy
Jenže co jsem pro ni já?
Jen entita cizí, neznámá