Zázračna bezmocná

Má duše je tvá
jako tvá je má
v obrazu našich badatelských dotyků
kdy okázale miluješ mou kompozici
jakou sem tě maloval
při akci prsty plátení desetkrát
ze vzorců smaragdu
rubínu
a tichoucí vodní průduchy
z rozbřeskem svítání
políbávám tu stopu snů
v krvi přecitlivělé lásky
jež mi je všehomírou
a s tebou bořím blesky
zevnitř děl srdce běl
a ty tomu jiskříš
bystříš
horkovzdušná rozvyklání
stoupajíc k pelikáním
to peřejím peří
jakým takovým žijem
tímto dávným dálným
zlavírovaným ohniskem.



Má
nejsem to já
ten bosonohý šarlatán
v broskvovém klínu
tavíc tě zlehka rozmanitě
to tajnustkářství přehnaně zjizvené
s dávkou sentimentu...


Zahleď se ihned do mých zřítelnic
a stvořitel atlet
z hloub svalstva vášních zasáhne
abychom vyhloubily
šťastná útočiště sblížení
je-li provdáno vstříc
k šatům a kravatám bezpodmínečen
povstanou zázračna bezmocná
z paprsků
budeš-li se mnou kvést svátostně.