Smutná vzpomínka
Smutná vzpomínka
Anotace: Zadaná slova: slunce*les*kytice*škola*klobouk. Vzpomínka na vetšotepárnu, kde jsme si zkoušeli různé básnické formy. Tohle byl můj, tzv. shaneovský sonet, protože schématem se vymykal hlavním schématům, pojmenovaným podle autora či místa vzniku.
Dnes zabloudil jsem na louku a do trávy jsem kles,
na dívku v bílém klobouku zas smutně vzpomínám,
kdes v dáli temně hučí splav a poblíž šumí les,
já často chodíval sem s ní, ale teď jsem tu sám.
My znali jsme se ze školy a byla láskou mou,
často jsme se milovali pod modrou oblohou,
psali jsme spolu úkoly, já srdce své jí dal,
pak krásných kytic bezpočet jsem pro ni natrhal.
Byla mé slunce zářící, rájem byl její klín,
vlasy po růžích vonící, hebké jak krásný sen,
když šli jsme spolu ulicí, tu vytratil se stín.
Měla rty s chutí od jahod a snad i od malin,
mně líbat je vždy přišlo vhod, hned zkrásněl mi můj den,
čas pádil jako o překot a co dnes o ní vím?
Komentáře (4)
Komentujících (2)
Doporučit
Tisk
https://photos.app.goo.gl/da19n2p9B15c8X8r5
Milá Terccinko! Jsem rád, že se ti mé veršovánky líbí. Nejsou to profesionlní výtvory, ale občas se mi do nich přelije kousek tohi, čeho jsem pln a o čem si zrovna má duše zpívá. Tajemství spočívá v mitivaci a rytmu. Víš, když jukneš na má první dílka či reakcí ve verších, možná si všimneš, že i já to ze sebe vysypal, jak mne to napadlo a nemyslel na formu, vypadával i z prostého rytmu, snažil se říci vše.
Dnes si to zkusím v duchu deklamovat nebo broukat a už tak často nemusím počítat slabiky. Dnes už se nesnažím říci vše najednou v jednom verši, občas něco vypustím, ať si to vnímavý čtenář doplní v duchu sám. Když bude vnímat rytmus a naladí se na mou vlnu, stvoří malou báseň, zprvu beze slov, i ve své vlastní duši. A ta si pak sama začíná zpívat a najednou ta slova přicházejí...:-D
Víš, má milá cappuccinová, ty se umíš moc hezky vyjadřovat, až člověk žasne a závidí! Jen někdy až příliš chceš rychlevze sebe dostat všechno, čeho jsi plna, hned a najednou. (Jako jsem to dělal a někdy ještě dělám i já! Hlavně tady v komentících!) Ale i krásu myšlenek je třeba dávkovat, dortík ke kafi taky nezhltneš, ale hezky ukrajuješ lžičkou a vychutnáš si, jak se rozplývá na jazyku, vnímáš všechny jeho chutě...
:-)
Musím se přiznat, že některá tvá dílka mne okouzlují svoj bezprostředností a inspirují mne k tomu, že si uvnitř sám něco broukám. I když ne všechno stihnu zaznamenat a sdílet.:-)
https://photos.app.goo.gl/kJ2YEptJ4gkpDTV48 ;-)
22.01.2024 09:32:31 | Kozoroh 1
Je to s tím dávkováním Mirečku těžký:-)
Každej jsme nějakej
Já se snažim svý myšlenky posouvat pomalu, krůček po krůčku, táhnu nit, jak mi kdysi kdosi hezky řek... ale přesto se to leckomu může jevit překotný...jenže když jedeš z kopce, jak chceš zpomalit??? :-):-):-)*
Děkuju ti, i za zajímavej vobrázek, koukla jsem:-)
Zajímalo by mne, co probouzíš ty??? Anděla, ďábla???:-)*
22.01.2024 09:39:03 | cappuccinogirl
To byl jen takový můj vlastní filozofický postřeh, který vyplynul ze zkušenosti. Co v tobě probouzím, to nemohu vědět. Kazdý si tu vytváří svůj mediální obraz, který se od skutečnosti můžectrochu lišit. Tady je takivý, jaký by chtěl být, odhaluje i to, co v běžném životě trochu skrývá, dává to najevo jen vyvoleným.
https://photos.app.goo.gl/hrmKnwgqsGqdLLqz7
Je možné, že ty druhé si tu zamilujeme právě v duchu tohoto citátu.
Já tu mám volnou verzi jejího posledního portugalského sonetu.
JC senior (už taky není...)
ho kdysi na litwebu zpracoval, Marek (je asi i zde) a pak i já jsme mu do komentíku dali své verze. Má se tu liší formou sonetu.
Tady je anglický originál.
*
Beloved, thou hast brought me many flowers
Plucked in the garden, all the summer through
And winter, and it seemed as if they grew
In this close room, nor missed the sun and showers.
So, in the like name of that love of ours,
Take back these thoughts which here unfolded too,
And which on warm and cold days I withdrew
From my heart's ground. Indeed, those beds and bowers
Be overgrown with bitter weeds and rue,
And wait thy weeding; yet here's eglantine,
Here's ivy!---take them, as I used to do
Thy flowers, and keep them where they shall not pine.
Instruct thine eyes to keep their colours true,
And tell thy soul, their roots are left in mine.
*
22.01.2024 10:00:50 | Kozoroh 1
Nádherná vzpomínková, Mirečku... tvý verše jsou úžasný, umíš...zatra vydej sbírku, vždyť ty máš tolik báseňkovejch skvostů...
21.01.2024 12:52:46 | cappuccinogirl