Rozbité
Rozbité
Někdy se rozbije
ta bílá nevěsta
tanečnice ve vitríně
Unesl jsem ji
a pravidelně oprašoval
šoustáním
Ptal jsem se
jak se mají děti
Jíst chtěla málo
A byly chvíle
kdy byla jako obraz
z nějž barvy tryskají
až do tváře
spoluviník
Když hořela
nad ránem jsem ji našel
šedý popel na plicích
kopala bosýma nohama
jezdila na mě
pořád na mě křičí
lásko, ty zkurvysynu
Komentáře (6)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
Tak - tohle je zas síla...vůbec nevim, co na to, ale je mi to jedno, dojmů jsem plná, až tak, že čtu už potřetí, možná se snažím "urvat" z toho "myšlenku, ale tady to nějak nejde, tady to samo "RVE", nemyslet, přežít, nemyslet, přežít, nemyslet, přežít... wow Ophel...
25.01.2024 11:04:40 | cappuccinogirl
Cappu, a tím jsi vše skvěle vystihla. Emoce je zde určitě silnější než myšlenka, i pro autorku ;)
25.01.2024 16:03:26 | Ophelia81
Ty tedy zase přikládáš pod kotel. Ani nevím, co si mám myslet, tak si myslím to svoje. Jen ten spoluviník mi z toho nějak trčí, asi budu muset číst víckrát.
25.01.2024 09:55:21 | Jan Kacíř
On ten spoluviník nějak trčí vždy, i když víš, co si o něm myslet ;)
Když už si duši opékám, musím se o trochu spáleniny podělit...
25.01.2024 16:02:06 | Ophelia81
takové bývají noční můry.. někdy i život..
25.01.2024 09:29:13 | Otto Mann