V zajetí myšlenek

V zajetí myšlenek, přinucen k věčnému bdění,
Ovládnut tolika domněnek, kam ztratilo se snění.
Nezkrotná bouře v hlavě a tíha plačícího srdce,
něco jako koukat do nabité hlavně
mě bych už spát přece.
Nechat to vše odplout do dáli po řece,
řece co tvoří dny nové, když vymýlá břehy snové.
Ulehnout, hlavu k polštáři tisknout a oči pomalu zavírat.
Pod peřinami se před tmou ukrývat.
Neuposlechnout však rozum zdraví,
Jak bláhové… ihned mi praví,
Pomyslet poslední myšlenkou dne na tebe,
Jak slunce zalévá tvůj úsměv krásný,
Přes závoj do tvých snů dostat sebe,
Pohladit tě po tváři a předat ti vzkaz jasný.
Jen tebe miluji a svět s tebou je tak krásný.