Ayşe

Nevěřím na osud
Ty ano?

Napsal jsem báseň
Žal ho diktoval
Tvoje duše je daleko,
daleko
Chtěl bych jen okamžik
Malou chvíli
Jenž bych za věčnost vyměnil
Být s tebou

Beze slov, která stejně neznáme 
Studená noc
Čas, kdy člověk nesní
Duše umírá
Ve stínu pouličních lamp vdechoval jsem kouř
A hltal tvé verše
Bez tebe stal jsem se schránkou
Pouhým tělem

Vše bylo napsáno
Vše bylo řečeno
Neznáme společná slova

Jako ptáček v kleci
Tak moc by chtěl mávnout křídly
Vzlétnout k obloze, ke Slunci, k moři...do dálek
Opustit to studené místo
Tvé slzy padají na zem
Tu, která je ti vězením
Mně domovem
Mávni křídly!
Odleť daleko, daleko ode mne

Usnul jsem v minulosti
A teď jsem ztracen v budoucnosti
Bez tebe
Miluj a nech jít!
Nemiluj a nepusť!
Okovy lásky nejsou z lásky.

Věříš na osud?

Sbohem , ptáčku...