stej k?

únorové deště
zháší moji samotu

a ty lžeš mi

já

a zlatý?

slunce

těší se na saláty

já

a obalený?

těžký zimník nesu v únoru

a stejně jsem tak

naklepaný

že nejsem tvůj první peču bramboru

...

nejsme na poli

jsme
v lese světel

na podlaze v domě

jak na pařízku

svlékni se u mých řízků
dám ti cokoli

a jsem tvůj stej k


dej si mě jen tak s kmínem
ve smetaně na víně

jsem tvůj stejk

v lese na pařízku
chci oběd i bílou břízku

ať srdce zčervená

ale básnířka štíhlá
stále mlčí
nebo smutně zpívá

lístky jak řízky hlídá
a míza je čirá
láska

průhledná

…

a pak jiná mi řekne
že mě ve tmě něžně klepne

a budu stej k

jen její stejk

… tak to je maso

hladový únor

lásko!